VÝZVA PRO VŠECHNY MASOPUSTNÍ KAMARÁDY
16.12.2023 17:00
V rámci blížícího se 70. výročí novohradského masopustu zveme všechny masopustní kamarády, kteří se aktivně zúčastňovali masopustu v Nových Hradech mezi lety 1954 - 2023, na masopustní slezinu, která se uskuteční 16. prosince 2023 od 17. hodin na jídelně v hotelu Máj.
K. J. ERBEN – KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH / 1853/
Karel Jaromír Erben /1811 -1870/ - básník, historik, folklorista /folklor - lidová kultura/,
archivář, sběratel a překladatel. Zástupce 3. etapy NO – tzv. vrcholná fáze. Je
představitel české romanticky orientované literatury, která vycházela z folkloru a
lidových tradic. Hlavní jeho význam – sbírání a vydávání lidové slovesnosti. Vystudoval
práva a filozofii, přítel Palackého. Vystřídal různá zaměstnání – soudní úředník,
archivář města Prahy, sekretář Českého muzea. Celý život podnikal různé cesty do
venkovských archivů. Má jediné vlastní dílo – Kytice z pověstí národních. Jeho cílem
nebylo lidovou slovesnost pouze zaznamenávat, ale také ji vykládat a dále zpracovávat.
Tak vznikl soubor Prostonárodní české písně a říkadla / více než 2200 básní/, výsledkem
sběratelské činností jsou také České pohádky.
Téma Kytice: Všechny příběhy se týkají mezilidských vztahů /matka – dítě, žena – muž/,
hlavními postavami jsou ženy, které ale nepředstavují romantické rozpolcené jedince,
kteří se bouří proti světu. U Erbena hrdinky trpně přijímají svůj osud, který nelze
změnit. Erbenovi hrdinové se proviní a bývají potrestáni. Vina / úmyslná – neúmyslná/.
Trest je vyšší než vina, hrdinovi může být odpuštěno, pokud se modlí a lituje svých činů
/např. POKLAD/. Balady můžeme rozčlenit na balady s křesťanskými motivy / růženec,
kříž, modlitební knížka v baladě SVATEBNÍ KOŠILE/ a balady s pohanskými motivy /
vodník, polednice, lidové pověry/. Základním tématem je porušení základních mravních
zákonů, které jsou odvěké a neměnné.
Inspirace: Zpracování Kytice má mnoho podob. Například v 70. letech 20. století byla
úspěšně zpracována Jiřím Suchým z divadla Semafor a roku 2000 vznikla její filmová
podoba prostřednictvím kameramana a režiséra F.A.Brabce (zpracováno sedm básní).
Časoprostor: čas není přesně určen, vesnice /chalupa/, příroda /les , jezero/
Kompozice: Jedná se o sbírku, která obsahuje 12 balad / lyrickoepický žánr/ a pohádku
ZLATÝ KOLOVRAT /KYTICE, POKLAD, SVATEBNÍ KOŠILE, POLEDNICE,
ŠTĚDRÝ DEN, HOLOUBEK, ZÁHOŘOVO LOŽE, VODNÍK, VRBA, LILIE,
DCEŘINA KLETBA, VĚŠTKYNĚ/
Zvláštní postavení v díle má balada Záhořovo lože, což je polemika s Máchou a jeho
Májem. Záhoř je zde líčen jako loupežník, čeká ho peklo za provinění, která spáchal/
zabíjel pocestné/. Zalekne se Záhořova lože, protože je pojmenované po něm a bojí se
toho, co ho čeká. Rozhodne se, že se bude kát, modlí se, lituje svých činů a je mu
odpuštěno.
V původní sestavě dvanácti básní, jejichž děj se odehrává na venkově, vyniká důmyslné
řazení - balady jsou postaveny tak, aby byly zrcadlově shodné určitými vlastnostmi
(první s poslední, druhá s předposlední...), lichá je lilie :
Kytice a Věštkyně - dávají naději a víru v lepší budoucnost vlastencům
Polednice a Vodník - záporná role nadpřirozených postav
Poklad a Dceřina kletba - narušení vztahu mezi matkou a dítětem
Svatební košile a Vrba - přeměna člověka (oživlá mrtvola milence a žena převtělená ve
vrbu)
Zlatý kolovrat (pohádka) a Záhořovo lože (legenda) - vina, pokání, konečné vykoupení
Štědrý den a Holoubek - kontrasty, jako je štěstí se smutkem nebo láska se smrtí
Lilie - 13. báseň, nikam se nehodí
První a první odzadu (tj. poslední) skladba:
Kytice a Věštkyně - upomínají na lidovou tvorbu a poezii
Kytice
Matka zemře, děti pláčou na hrobě, tak se vtělí do květiny - mateřídoušky. Matka
představuje vlast, děti národ. Erben zde také ukazuje koloběh přírody, typické je
vlastenecké a slovanské pojetí díla.
Věštkyně
Skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi. O Libuši, jež pošle pro Přemysla
Oráče a na zem dopadne hlad, dokud on nedoorá své pole. O Libuši, která věští založení
Prahy a položí svého prvorozeného syna do vody, než nastanou dobré časy. O Karlu IV. a
kolébce. O kostelu se zlatým zvonem, který se zaryje do země, dokud se neobnoví
ctnosti, láska, víra a naděje. O tom, že by se Češi měli sjednotit k jednomu náboženství.
O půlce sochy, která by potřebovala hlavu (rozum) a srdce, aby bylo dobře. Erben se
chtěl projevit jako buditel a vlastenec – proroctví o pozitivní budoucnosti národa.
Druhá a druhá odzadu:
Poklad a Dceřina kletba - o porušení vztahu matka-dítě
Poklad
Vdova s dítětem jde na Velký pátek do kostela a cestou narazí na otevřenou skálu, v níž
je síň plná pokladů. Matka tak položí dítě a běží domů se stříbrem, pak se vrací, bere
zlato. Když doběhne domů, zjistí, že se poklad změnil v kamení a hlínu. Skála mezitím
zmizela s pokladem i dítětem. Další rok opět na Velký pátek se skála zase otevírá a
matka nalézá své dítě. Bere si ho a nedbá pokladu. Matka je potrestána, detailně je
popsáno její pokání, pro Erbena je mateřská láska nejvyšším lidským zákonem.
D.kletba
Hochem opuštěná dívka říká, že zabila holoubátko (dítě) a od žalu jí může pomoci jen
oprátka. Přitom proklíná svého milého i svou matku, že za její neštěstí mohou oni.
Třetí a třetí odzadu:
Svatební košile
Osamělá dívka se modlí k panně Marii a myslí na svého milého, jenž už dávno odešel do
války a pro něhož tkala košile. Z bolesti se začne rouhat a chce zemřít. Tu se on
objevuje za oknem a nabádá ji, ať s ním jde pryč. Dívka poslechne a letí s ním. Čeká ji
hrůzná noční cesta a smrtelná úzkost v umrlčí komoře - cestou odhazuje modlicí knížky,
růženec a křížek po matce. U hřbitova pochopí, co se na ni chystá, schová se v márnici.
Pak ona i „její milý“ přesvědčují umrlce a nakonec kokrhá kohout a tím je zachráněna.
Život vítězí nad smrtí.
Vrba
Pán se ptá své paní, jak je možné, že je ve dne zdráva, ale v noci jako mrtvá. Řekne mu,
ať se tím nezabývá, že je jí to souzeno. Pán neposlechne, jde za babkou, jež mu řekne, že
paní se v noci vtěluje do vrby. To se mu nelíbí a vrbu skácí. Tím zemře i jeho žena a ze
syna je sirotek. Nakonec z vrby udělá kolébku, z jejíchž větví si chlapec bude dělat
píšťalky a tak rozprávět s maminkou. Základ balady – člověk je spojen s přírodou, boj
proti osudu je marný.
Čtvrtá a čtvrtá odzadu
Polednice a Vodník - nadpřirozené bytosti zasahují do lidských vztahů
Polednice
Dítě zlobí, neposlouchá matku, která vaří otci oběd. Ta mu vyhrožuje a volá polednici,
jež opravdu přichází. Matka dítě brání. Otec, jenž vzápětí přijde, je křísí, ale dítě je již
po smrti, matka jej udusila. Odpovědnost mateřské lásky a její porušení je trestáno jako
neodpustitelný prohřešek.
Vodník
Dcera i přes matčiny námitky jde prát šátky do rybníka, propadne se pod ní lávka a
dostává se do vodníkova světa. Stává se nedobrovolně jeho ženou a má s ním i syna, její
jediné potěšení. Nakonec Vodníka přemluví, aby ji pustil naposledy se rozloučit s
matkou. Dovolí jí to od klekání do klekání a nesmí nikoho objímat. Matka nechce dceru
pustit, schovají se proto v komoře. Přichází vodních, chce večeři, rozestlat, nakrmit dítě.
Matka dceru nepouští a říká mu, ať dítě přinese. To on udělá, ale utrhne mu hlavu,
kterou pohodí na zápraží.
Pátá a pátá odzadu
Zlatý kolovrat a Záhořovo lože - téma viny, vykoupení, pokání
Zlatý kolovrat
Pán se zastaví v chaloupce a zamiluje se do prosté Dory a chce si ji vzít. Její nevlastní
matka mu chce ale vnutit druhou dceru, proto společně cestou v lese Doru zabijí,
odeberou jí nohy, ruce a oči. Král nepozná rozdíl, vezme si druhou dceru. Odjíždí do
boje. Mezitím stařeček v lese nachází tělo a posílá své páže do zámku prodávat zlatý
kolovrat, přeslici a kuželíček za nohy, ruce a oči. Ty připojí k tělu, Dora ožije. Když chce
sestra pánovi něco upříst, kolovrátek mu prozradí celý příběh. Pán Doru najde a vezme
si ji. Matce a sestře udělá to, co ony Doře. Pohádkový kolovrat zaručí potrestání zla a
vítězství dobra.
Záhořovo lože
Otec upsal syna ďáblu a ten se vydává do pekla získat listinu zpět. Cestou potká Záhoře,
jenž ho chce zabít (jako spoustu jiných poutníků), ale nakonec se domluví, že ho nechá,
když se pak chlapec vrátí a poví mu, jak to v pekle vypadá. Za rok se chlapec vrací a
vypráví, že Satan nakázal pod pohrůžkou křížem listinu vydat, ďábel však neposlechl,
ani pod výhrůžkou mučení pekelnou koupelí a železnou pannou. Až při výhrůžce
Záhořovým ložem blánu vydal. Záhoř se zděsí a poutník mu poradí, aby se kál a modlil,
dokud se k němu nevrátí. Také zarazí jeho zabijácký kyj do skály. Za devadesát let se
poutník vrací jako biskup se svým pomocníkem. Chce se občerstvit, a pomocník najde
růst za skály krásnou jabloň, vedle stojící pařez zakazuje mu utrhnout jablko, neb ji
nesázel. Když strom uvidí biskup, může utrhnout, protože vyrostl ze zaraženého kyje.
Šťastně se shledá se Záhořem - mluvícím pařezem a pak oba v klidu zemřou a jejich
duše se promění v holubice. Základem je křestanská idea o hříchu a odpuštění.
Šestá a šestá odzadu (tj. prostřední)
Štědrý den a Holoubek - téma lásky a smrti
Štědrý den
Dívky Marie a Hana v adventu předou len a jdou se podívat na jezero. Když vysekají
díru, má se jim zjevit ženich. Haně se zjeví myslivec Václav, Marii však jen kostel, svíce,
rakev. Do roka se Hana vdá /jaro/ a Marie zemře /podzim/. O dalším adventu předoucí
dívky radši nechtějí znát, co je čeká.
Holoubek
Mladá žena jde okolo hřbitova a pláče, neboť jí zemřel manžel. Potká však nového
muže, pro starého truchlí sotva tři dny a za měsíc se vdává. Nad hrobem manžela
vyroste dub a na něm sedává bílý holoubek. Ten ženě jdoucí okolo zpívá pravdu, že
manžela otrávila. Ta to neunese a utopí se v řece. Je pochována u břehu bez pořádného
hrobu. Erben zde řeší otázku viny a svědomí. Manželský svazek je nedotknutelný a jeho
porušení je trestáno
Lilie
Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, ale v lese. Tam na jejím hrobě vykvetla lilie
(znamení touhy po životě), která v lidech vzbuzovala touhu. Místní pán ji objevil, když
na honu chtěl skolit laň. Dal ji přenést do své zahrady. Tam zjistí, že Lilie v noci chodí
po sadě a mluví, bojí se světla. Nabídne jí ochranu, když se za něj vdá. Dá mu i syna. Pán
však musí do boje a opatrovnicí určuje svoji matku. Tak pravidla nedodržuje, a když se
pán vrací, je lilie i dítě mrtvé. Matce nakonec přeje to samé.
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:
básnické prostředky: elipsa, anafora, epanastrofa, inverze, epiteton constans
eufemismus (již na něm roste trávníček), apostrofa (Maria, panno přemocná), metafora,
epizeuxis, zvukomalba, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde
nahrazují romantické prvky; in medias res (skočit do děje bez nějakého velkého úvodu,
bez určení místa a času - Svatební košile)k napětí slouží: úsporný jazyk, velice krátké
věty, neslovesné věty , často citoslovce místo sloves, přímá řeč , básně jsou psány
gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost, balady jsou snadno
zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování, zdrobněliny / tatíček -
trávníček/, zvukomalba / a na topole podle skal, zelený mužík zatleskal/